MAESTRO CLUB Kolovraty (Nohejbal): Krátká zpráva o nohejbalovém turnaji v Běchovicích

Krátká zpráva o nohejbalovém turnaji v Běchovicích

Vydáno dne 12. 03. 2005 (5509 přečtení)

Turnaj 25.8.2001 na hřištích v Běchovicích. Účast týmů Maestro "A" a Maestro "B"

Vzhledem k tomu, že od psaní komplexních recenzí jsou zde jiní, zmíním se jen o určitých dojmech neznalého diváka. Nuže - byl jsem příjemně překvapen ...

Vzhledem k tomu, že od psaní komplexních recenzí jsou zde jiní, zmíním se jen o určitých dojmech neznalého diváka. Nuže - byl jsem příjemně překvapen tím, jak zajímavé akce se konají v těsné blízkosti mého bydliště. Nepříjemně jsem byl překvapen tím, že z Horních Počernic nedorazilo žádné družstvo. Má obec je zkrátka salátoidní. Sportovní stránka turnaje mě nadchla natolik, že jsem před začátkem Play Off uvažoval o zakoupení kontaktních čoček a aktivním zapojení se do další nohejbalové činnosti Maestro klubu. Ovšem po shlédnutí vyřazovacích zápasů mi hřebínek zase rychle splaskl, neboť hrát nohejbal (nebo cokoliv) na špičkové amatérské úrovni by bylo evidentně nad moje síly. Takže budu raději jen koukat. Ostatně, jak jsem už napsal, bylo na co.

Pokud bych měl přilít do ohně vnitroklubových půtek, učiním tak rád. Nuže kamarádi sportovci - moc to žerete! Jinak budete potřebovat duševní útěchu po každém turnaji. Nenechejte se pro příště naštvat tím, že prohrajete 10:8 set, v němž jste vedli 8:3, neklesejte pod tíhou odpovědnosti za stavu 9:9. A nenechejte se nasrat ani tímto povídáním! Zkrátka když budete mít nervy jako špagáty, vyhrajete toho víc. Tím ale neříkám, že hrajete špatně, kdepak - jen ta chuť zvítězit vás nějak moc tíží.

Několik pochvalných slov věnuji zázemí celé akce, které bylo naprosto takové, jaké mělo být. A i pečená kýta, uzmutá z platby našich sportovců, prostě neměla chybu. Zkrátka a dobře, takhle to má vypadat, takhle to má být, a příště jistě i Maestro dovede dotáhnout k vítězství více solidně začatých zápasů, než zde.

Na závěr zprávy bych se rád zmínil o události téměř soukromé, která by ale měla být poučením pro nás všechny. Zvláště Kamil, až bude tohle číst, se nejprve zděsí a pak rozčílí, neboť budu psát o návratu domů. Fakta jsou holá: Měl jsem dvanáct piv a před sebou čtyři kilometry po silnici první třídy. K mému štěstí jsem měl ze úkol doprovodit do Počernic také Jiřku, i když realita byla přesně opačná. Už to, že jsem někdy během dne ztratil zadní svítilnu, naznačuje, že večerní cesta zpět nebyla zrovna dvakrát bezpečná. Ale alkoholické opojení mi jí dokázalo zpestřit ještě daleko víc. Nuže, při odbočování do ulice Ve Žlíbku jsem takříkajíc nezvládl řízení, sjel naplocho k obrubníku a poroučel se na chodník přímo na zastávce linky 109. Přitom jsem přišel i o přední světlo, zato jsem získal prvotřídní silniční lišej. Další cesta pak musela být trasou hrůzy nejen pro mne, neboť jsem se už bál k obrubníku přiblížit méně než na metr a tak se víceméně plácal po celé šířce jízdního pruhu. Během onoho úseku nás předjelo odhadem dvacet aut. Že mě žádné nepřejelo, považuji nyní za malý zázrak. Takže ještě jednou děkuji Jiřce, která na mě dohlížela, a protentokrát Besipácky varuji: Nejezděte na kole, když jste namol! Šance, že nepřežijete, není totiž zrovna malá.

Fotografie z turnaje najdete na této adrese ve fotogalerii.

Přidat odkaz na článek: